Budiž Jasno – ať se lépe kouká…
Nějaké to vyprávění
Hledání konce…
Dlouho jsem hledal, kdo vlastně jsem. Až příliš často podlehl tlaku okolí, a snažil se bezduše přizpůsobit prostředí, situacím, lidem, bohu. Díval jsem se na vzory, stanovil cíle. Ty cíle byly pro mne Mekkou, kým jsem chtěl být. Dosáhl jsem svých cílů, ne všech, mnohých však ano. Kdykoliv byl však dosažen cíl, ukázalo se, že to nejsem já. Kráčel jsem i po duchovních stezkách na kterých je mnoho rádců říkajících, jaký bych měl být – kým bych měl být. I na duchovní cestě dosáhl jsem cílů. Každý cíl je koncem. Kde je konec, je i pomíjivost. Kdykoliv dosáhnu konce, vidím, kdo nejsem.
Nejsem jméno – nejsem příběh
V principu jen Jsem. Jsem projevem existence. Nejsem víc, než tento projev – nejsem míň, než Jsem. Nejsem ani víc, ani míň, než ty Jsi. Užívám si všeho, co je mi dáno. Pro praktičnost i pochopení projevuji se v rolích, které jsou přijatelné, tj. pochopitelné v prostředí, kde se pohybuji, nebo kde je o mě řeč. Takové projevené Jsem pak nosí jméno Pavel, příjmení Ziegler, nebo pojmenování rolí: „táta, partner, poutník, učitel, autor apod.“ Tyto role určují co jsem v určitém okamžiku projeveného života. Ukazují na činnost nikoli na to, kdo jsem. Ukazují na to, jakou mám práci, směr, úkol. Jsou pohybem, nikoli pohybujícím se. Chceš-li mne znát, setkej se se mnou. Tak pochopíš víc, než bys kdy mohl myslet.
Napište mi, jak se máte, co Vás těší – co Vás trápí. Kam směřují Vaše kroky? Co děláte? Co Vás baví a nebaví? Čeho jste plni a čeho prázdni? Pojďte si povídat přes mail, facebook, twitter – nebo jen tak z okna. Pro email raději klikněte sem.
