Home

Co kdyby byla cesta jasná?
Ptal jsem se mnohokrát: „Proč jsem tady?“, to proto, že jsem neuměl uchopit své bytí. Poměřoval jsem se s prostředím, s lidmi, se situacemi… I přesto, že jsem vnímal „něco víc“,  nebylo mi jasné, co se v mém životě děje a hlavně proč se to děje. V jednom nenápadném oka-mžiku jsem si uvědomil. Jsem to, co je…

Budiž Jasno – ať se lépe kouká…

Když jsem, žiju vědomě. Kráčím po cestě vědomí, po cestě vědomého pozorování existence. Učím se, co je skutečné, co je pomíjivé. Učím se znalosti Božského. Občas ještě zopakuji začátek vykročení – teď, teď i teď (kdy jindy?), to když si všimnu, že nejsem. Kráčím pevně, rozhodně, vytrvale. Jestli chcete, přidejte se…

Nějaké to vyprávění

Zimní slunovrat

Období zimního slunovratu je jedním z nejkrásnějších období na tomto světě. Slunce pomalu zpomaluje a uspává přírodu, vše se zklidňuje a odpočívá. I člověk by tak měl činit, zklidnit se, odpočívat, věnovat se sobě a rodině, žít sebe.

Proč je tak těžké sladit složku hmoty a ducha?

Velmi Vás zdravím pane Pavle, děkuji Vám za knížku, čtu naponěkolikáté a doufám v to, že budu poctěna prozřením, budu obdarována darem vidění...vnímám, že jsou v ní obsažené pro mě zásadní informace, ale cítím zásadní rozpor: Proč je tak těžké sladit složku hmoty a ducha, přičemž Duch zcela jistě "ví", hmotou v tomto případě myslím sebe - samoživitelka s 3 kluky...

Čas je iluze

Vše se děje a hlavně JE v jednom okamžiku – lépe řečeno, vše JE bezčasově. Uvědomil jsem si, že jsem v ne-prostoru, kde se prolíná minulost, současnost i budoucnost v jednom okamžiku...

Hledání konce…

Dlouho jsem hledal, kdo vlastně jsem. Až příliš často podlehl tlaku okolí, a snažil se bezduše přizpůsobit prostředí, situacím, lidem, bohu. Díval jsem se na vzory, stanovil cíle. Ty cíle byly pro mne Mekkou, kým jsem chtěl být. Dosáhl jsem svých cílů, ne všech, mnohých však ano. Kdykoliv byl však dosažen cíl, ukázalo se, že to nejsem já. Kráčel jsem i po duchovních stezkách na kterých je mnoho rádců říkajících, jaký bych měl být – kým bych měl být. I na duchovní cestě dosáhl jsem cílů. Každý cíl je koncem. Kde je konec, je i pomíjivost. Kdykoliv dosáhnu konce, vidím, kdo nejsem.

Nejsem jméno – nejsem příběh

V principu jen Jsem. Jsem projevem existence. Nejsem víc, než tento projev – nejsem míň, než Jsem. Nejsem ani víc, ani míň, než ty Jsi. Užívám si všeho, co je mi dáno. Pro praktičnost i pochopení projevuji se v rolích, které jsou přijatelné, tj. pochopitelné v prostředí, kde se pohybuji, nebo kde je o mě řeč. Takové projevené Jsem pak nosí jméno Pavel, příjmení Ziegler, nebo pojmenování rolí: „táta, partner, poutník, učitel, autor apod.“ Tyto role určují co jsem v určitém okamžiku projeveného života. Ukazují na činnost nikoli na to, kdo jsem. Ukazují na to, jakou mám práci, směr, úkol. Jsou pohybem, nikoli pohybujícím se. Chceš-li mne znát, setkej se se mnou. Tak pochopíš víc, než bys kdy mohl myslet.

Tady je napsáno něco málo o mé cestě 

Napište mi, jak se máte, co Vás těší – co Vás trápí. Kam směřují Vaše kroky? Co děláte? Co Vás baví a nebaví? Čeho jste plni a čeho prázdni? Pojďte si povídat přes mail, facebook, twitter – nebo jen tak z okna. Pro email raději klikněte sem.

Je to dobré – napsali