Vede nějaká cesta k Pravdě, kterou jsme

Vede nějaká cesta k Pravdě, kterou jsme

Ahoj Pavle, líbí se mi Tvá práce. Určitě vychází z Poznání. Máš dar řeči. Co myslíš, vede nějaká cesta k Pravdě, kterou jsme ? A je tu někdo, kdo kráčí a dosahuje té cesty. Existuje metoda bez cest, do Pravdy nemůžeš kráčet žádnou cestou ani necestou, cesty nejsou nikdy ani nebyli. Není tu nikoho ,kdo by kráčel od někam k něčemu, ani nikdo kdo by kráčel. Velký indický mystik J. Krishnamurti řekl o sobě, že je „nikdo“,kdo,anebo co je toto nikdo? Pravdu se nedá převést do pojmů, do abstrakcí ,které mysl vytváří, Pravda je vždy mimo mysl, Pravda,to jsi ty,a mysl vždy hledá mimo hledajícího, lidé hledají své hlavy mimo sebe. V různých iluzích, které mysl vyprodukovala.
Elek

Stvořené

Což není svět nad světem?
Což není svět pod světem?
Což není vše hotovo?
Takové jaké je?
Dokonalé?
Dokonané?

Vnímání sebe

Jsem co jsem.
Jsem nic i všechno, prázdno i plno, jsem vzduch i tělo.
Jsem pravda i iluze.
Jsem, co jsem.

Cesta

Jak poznat iluzi? Poznáním pravdy.
Jak po-znát pravdu? Poznáním iluze.
Jsem co Jsem, nic víc, nic méně.
Nevezmu ani nedám, nevezmeš ani nepřiložíš,
Tak jak je, je vše.

Nejsem jenom nikdo, neb jsem.

Prázdný prostor

Vím, že zejména východní učení ukazuje na prázdno a vede k němu. V pravdě sám velmi rád „prázdno – prázdný prostor“ pro poznání ukazuji, a to jak zvenčí tak i vnitřně. Jde, však jen o část celku, na který ukazuji. Právě omezením některých učení na samotné prázdno vzniklo dogma, které zapříčinilo, že je východní učení, učením slepým. A Bohu žel pro taková dogmata mnoho následovníků zůstává doslova uvězněno ve své víře. Koneckonců, uvěznění ve víře není praxe jenom východního učení, ale kteréhokoli učení omezeného dogmatem. Místo pravdy, v dogma věří nebo v prázdnu zůstanou… Každý má právo být podle svého, což je v důsledku správně. Otázkou je:

„Žijí lidé podle svého?“

Prázdno je tedy součást celku nikoli však cílem, neb by cílem byla samotná neexistence a přesto v tichu je zvuk. Cílem však není ani život – existence, neb již je. Cílem by mohlo být poznání dokonalosti. Poznání Být a Být vše, co je. Ale ani poznání není cílem, neb již je.

Ano, nemohu říkat nebo psát pravdu, neb pravda je nesdělitelná, nedělitelná, nezměřitelná. A ano, k pravdě nemohu dojít, nebo od ní odejít neb Jsem. Taktéž nemohu něčím být, neb jsem. Nemohu se něčím stát neb jsem. Jsem, co jsem. Nemohu tedy být Pravdou, ale nemohu být ani Lží…

Toť v rovině filozofické. V rovině praktické jsem, co jsem. Jsem člověkem, jsem tělem, jsem mužem, jsem duší, jsem duchem, jsem snem, jsem pravdou… Jsem a i mé tělo je pravda…

Tělo není iluze

Lidské tělo není iluze Eleku. Lidský svět také ne, vždyť i sen existuje a existuje-li sen, existuje i svět nehmotný, existuje-li nehmotný svět, existuje i svět jemno-hmotný, existuje-li jemno-hmotný, existuje i svět hrubo-hmotný, byť hrubost hmoty je jen snem. Tak to je. Vše je pravda a pravda je vše. Nezříkej se svého těla, neb není jiného nástroje jak poznat pravdu. Nezbavuj se svého chrámu, neb jiný vejde do něj a svého boha bude chválit. I vůně růže je pravda byť vidět není a nic neváží.

Většina moderních duchovních učení vychází z asijské tradice, která se přes Mezopotámii a Egypt rozšířila nakonec do celého světa v mnoha podobách. Je velmi silná a vnímatelná. Dnes ji známe zejména z tzv. svatých knih, zejména z knih Mojžíšových. Snad v nepochopení tří rozměrů, snad v neznalosti přepisovatelů a překladatelů, spíše však z vůle našeptávačů, určuje člověk sám sebe pod vůli „vyšší“ autority. Tak se stává lidské tělo nástrojem v iluzorním světě svobody. K této iluzi patři také ona prázdnota, která je často artiklem kupců na poušti, neb v prázdnu se mnohé ztratí a tělu odlehčí. Není lehké odolat. I to je však zkouškou, řekl bych již maturitní na cestě poutníkově. Doporučuji každému místo hledání pravdy v budoucnosti podívat se na pravdu již žitou. Podívat se na svou osobní zkušenost a začít teď až ke svému zrodu, ke vzniku všeho. Píšu o tom v knize Mysterium Zrození. Pozorování vlastních zkušeností nazývám putováním…

Putování

Cesta, kterou popisuji, není cestou lidskou po zemi. Tedy, není to cesta vlakem z Prahy do Ostravy, není ani cestou pěšky na Sněžku. Cesta, o které mluvím a píšu je cestou vnitřní, je cestou symbolickou a hlavně je cestou individuální, stvořenou v Pravdě Samotným Chodcem. Nazývám ji cestou, neb roztáhlá je časem a tak ji lidské oko lépe vidí. Vzniká tak iluze chůze krok za krokem. Lidé mohou, ale nemusí po ni jít, aby po-znali skutečnost. Jaká je skutečnost je na každém, neb ne moje, ale tvá pravda osvobozuje.
A ano i tady máš pravdu, ani tato cesta nevede do pravdy, je jen nástrojem v rukou – lépe řečeno v nohách lidí.

Ne, Eleku, nejsem jenom „nikdo“ neb jsem. Přesto prach jsem a v prach se obracím.

Dokonanost – dokonáno jest. V srdci s tebou zřím

Žijte vědomě

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *