Společné meditace...

Společné meditace...

Je dobré být aktivní nebo pasivní?

Dobrý den Pavle, Děkuji za Vaši knihu, těším se, jak v ní budu při opakovaných čteních objevovat další a další skrytá poselství. Stejně tak se těším i na Vaše nové knihy. Jaký je Váš vhled na průběh společných meditací na různých setkáních, či akcích, kdy se všichni účastníci spolu propojí (třeba i fyzicky, za ruce) většinou v kruhu a chvíli se společně slaďují, nebo se koncentrují s určitým společným cílem. Většinou organizátor provází slovem k čemu toto propojení má směrovat. Naopak, na jiných setkáních probíhá meditace, či cvičení tak, že přecvičující sedí naproti ostatním účastníkům.

Je vhodné vkládat do všeho svůj záměr

Vnímáte některou verzi jako vhodnější, nebo důležitým určitý konkrétní záměr, s kterým je vedena? Je vhodné vkládat do všeho svůj záměr a stávat se tak tvůrcem každého okamžiku, nebo je cestou přijímání právě toho, co je pro nás v danou chvíli Univerzem připraveno? S pozdravem Anastázia.

Meditace je nástroj

Dobrý den, Anastázie. Děkuji za otázku, na kterou se vynasnažím stručně odpovědět, byť by mohla lehce být námětem celé knížky, jelikož v sobě odhaluje princip všeho. Pokusím se tedy popsat alespoň část.

Meditace všeobecně považuji za velmi vhodný a velmi výkonný nástroj. A stejně jako jiné přesné a vhodné nástroje i tento je určen vhodným a zručným řemeslníkům, přesto není nijak skryt a je k dispozici všem, což je naprosto přirozené a důležité. Jednoduše a všeobecně řečeno, nástroj v rukou mistra vykoná kvalitní dílo, v rukou tovaryše a v rukou učně bývá kvalita různorodá, přesto všechny práce mají svůj význam a svůj prostor. Existují a tím je určen jejich účel.

Záměr a tvorba vs. přijetí

Odtud i část odpovědi na otázku. Nevnímám některou verzi vhodnější a důležitější, všechny verze mají svůj účel a význam. Výběr je tak velký právě proto, že je mnoho záměru, což zdá se být potřebné. Lidé hledají v různých vodách, což umožňuje vznik mnoha verzí a nabídek, neb lidé mají dar tvorby. A tak již samotným hledáním či pouhým používáním, lidé tvoří, co chtějí mít, zatím co jiní totéž mění, jelikož chtějí něco jiného. Proto jsou všechny stvořené verze různých nástrojů důležité. Byť třeba jen proto, že je lidé zase odloží.

Koncentrace

Rád se věnuji koncentraci, což není nic jiného než určitý druh meditace nebo chcete-li jiné slovo popisující totéž. Rád se koncentruji a skrze sebe v-ní-mám neb jinak v ní mít neznám, a to zcela v běžném životě, což je pro mne dostatečně poučné prostředí. Každý okamžik je tak dokonalou inspirací a samotným záměrem, že necítím nutnost vkládat do něj jakýkoliv záměr neb se cítím v takovém okamžiku pln a dokonán.

Cvičení se záměrem nebo bez záměru

Odpovím tedy po druhé, že cvičení se záměrem mají svůj význam stejně jako cvičení bez záměru. Možná právě v tom, že je po-znát (cítit, vidět, slyšet) vliv, síla a působnost záměru, stejně jako když ruka brnkne na strunu, čímž se odhalují všechny strany. Samozřejmě dotyky nebo jakékoli jiné propojení jako nástroj toku informací vše umocňuje. Uvědomuji si, že jsou lidé požadující takový důkaz. Proto se také často lidé učí specifikovat svůj záměr a určovat si cíle, což není nic jiného než snaha určit zdánlivě pevný bod v prostoru.

Klíč k vědomí

V knize Mysterium života – Klíč k vědomí, kterou právě dokončuji, popisuji určitý pohled na lidský záměr a vy se Anastázie zcela přesně ptáte, na co se snažím v knize odpovědět… Motem této knihy je:

„Královské umění je ctít svobodnou volbu jedince, když dcera nebo syn stojí na okraji propasti a rozhodují se, zda skočí či nikoli.“

Bylo by tedy ode mne pošetilé a pokrytecké hodnotit jakékoli směry lidských kroků či způsobů používání jednotlivých nástrojů a klíčů. To, co je však při každé lidské činnosti důležité, je samotná činnost a její vnímání. Ať už dělám cokoliv a jakkoliv, snažím se vnímat, co se děje. Tak sám mohu poznat, který nástroj je pro mne ten pravý. A to je moje pravda. Každý má právo poznat svoji pravdu, která ho osvobodí, jakýmkoli způsobem…

Strom poznání

V knize Mysterium zrození píši o tom, že je člověk stvořen do ráje, dokonalý a dokonán. Prostředí, ve kterém žije je ráj až do doby než okusí ze stromu poznání… Dnes je v období „poznávání“ mnoho lidí a někteří jsou již na cestě ke stromu života, aby okusili jeho plod a zrodili se (poznali), co je to být člověkem stvořeným do ráje. To je sedmý den, sedmá brána, sedmý stupeň či sedmý schod Jakobova žebříku, o kterém se často mluví. Člověk žijící v ráji nemá potřebu měnit co je, za-tím co lidé tuto potřebu často pociťují…

Na tomto místě uvedu jen tolik, že jakýkoliv záměr je určitou manipulací, což není nic jiného než nesouhlas s tím, co je. Potřebu vytvořit záměr – manipulovat cítím pouze v okamžiku, kdy nesouhlasím s tím, co je. Pokud nesouhlasím, chci měnit, přemisťovat, upravovat apod. A i to je moje právo…

Děkuji za otázku i vnímání – žijme vědomě

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *