Proč je tak těžké sladit složku hmoty a ducha?

Proč je tak těžké sladit složku hmoty a ducha?

Hmota a Duch

Velmi Vás zdravím pane Pavle Zieglere, děkuji Vám za knížku Mysterium zrození, čtu na poněkolikáté a doufám v to, že budu poctěna prozřením, budu obdarována darem vidění…vnímám, že jsou v ní obsažené pro mě zásadní informace, ale cítím zásadní rozpor:
Proč je tak těžké sladit složku hmoty a ducha, přičemž Duch zcela jistě „ví“, hmotou v tomto případě myslím sebe – samoživitelka s 3 kluky… k čemu je ona těžkost dobrá, když – k výsledku, k celistvosti – se jednou, ti, kteří hledají – doufám zcela jistě doberou, mlha se ztratí, pravda bude vyjevena. Trpělivost. Netlačit na pilu. Myslíte, že je možné, že u mě mlha nebude rozpuštěna, i když si to velmi přeji? děkuji za odpověď. Jitka

Duše je jemně zhmotněný Duch

Dobrý den, Jitko, děkuji za kontakt, sdílení i dotaz.
Často pro pochopení a vysvětlení v začátcích uvádím, že je člověk složen ze tří těl, nebo chcete-li ze tří součástí. Klasickým popisem je Tělo, Duše a Duch, často však popisuji totéž slovy, hrubo-hmotné tělo, jemno-hmotné tělo a tělo astrální. V Mysteriu zrození částečně popisuji Tělo, Duši i Ducha jako neoddělitelnou součást, která se „po po-žití plodu ze stromu poznání“ zdánlivě jeví jako součást oddělená. Jakoby bylo tělo odloučeno od duše (jemno-hmotného těla) nebo alespoň od ducha (těla astrálního). Popisuji, že je třeba uvědomit si cestu skrze strom života, kde se tato iluze rozplyne a Člověk stane v ráji (v Království nebeském) i když neudělá jediný krok na zeměkouli.

Strom poznání

Z tohoto úhlu pohledu je tedy možné říci, že se lidé nachází na cestě (v období) mezi stromem poznání a stromem života. Ono „poznání“ – onen plod ze stromu poznání – je příčinou zdánlivé mlhy jako následek vnímaného zrodu z duchovní roviny do roviny hmotné. Těžkost potom vychází z pocitu zhmotnění, tj. čím větší pocit hmoty (připoutanosti k hmotě), tím větší pocit těžkosti – těžké cesty, těžkých kroků, těžkých rozhodnutí apod. Jinými slovy řečeno, čím více je jemno-hmotná součást utlačovaná, tím větší pocit zhmotnění a tím i těžkosti.
Zcela záměrně používám slovíčko „zdánlivě“ neboť celý zrod a tím i mlha je vnímatelná v rovině snu. To znamená, že mlha není reálná, je jen zdánlivá. Uvědoměním si alespoň tohoto může dojít k odlehčení. Přesto se pokusím navést zrak na trpělivost…

Trpělivost

Trpělivost v pravdě moc vědomí nepřinese. Nemusíte trpět a nemusíte být trpělivá. Slovo trpělivost je odvozeno od utrpení, tj. od askeze, která vede k vědomí pouze tím, že skončí, nikoli průběhem. Cítíte-li, že musíte být trpělivá, podívejte se, proč trpíte, co trpíte? Podívejte se, jestli to není proto, že nepřijímáte (odmítáte) nějakou situaci. Odmítání, nepřijímání znamená, že prozatím nejste ochotna vytvořit (uvědomit si) prostor pro život a sebe v něm. I když lidé zdánlivě odmítají něco mimo tělo, ve skutečnosti tím nevytváří – nevnímají prostor pro sebe, pro své bytí, v pravdě pro Bytí jako takové. To je o popisovaných třech tělech. Byť zdánlivě hmotné tělo stojí uprostřed pastviny, vnitřní tělo se cítí utlačené. Tím vzniká pocit stísněnosti, těžkosti, utrpení…

Umožněte všemu existovat

Radou tedy může být přijetí – umožnění všemu existovat – tvořit – vnímat prostor, duchovní prostor i když vnitřní soudce situaci, tvora či věc hodnotí jako nepřijatelnou. Cesta učení se přijetí je potom cestou ke stromu života.
Uvědomte si, že Člověk je stvořen k obrazu božímu. Je tedy tvůrcem, ale ne tvůrcem hmoty, ale tvůrcem prostoru. Jaký je prostor, jaké je ovzduší ve kterém se pohybujete?
Umožníte-li všemu existovat, přijmete-li vše, co již existuje, uvědomíte si, že existuje i prostor, který umožní existovat vám. Čím větší bude tento prostor, tím více nových příležitostí a informací se v-něm může projevit. Tak jedno-duché. Prakticky stačí nezavazet životu… což je ono Kristovo podobenství o liliích…

Uvědomte si, že pokud se člověk rozčiluje, pouze se snaží vytvořit si prostor. Bohu-žel tím, že ze svého prostoru vyhání vše. To může na nějaký čas pomoci, ale jen dočasně, neboť ve skutečnosti prostor rozčilující se člověk zmenšil…

Jsou tedy dvě možnosti:

  • Uvědomit si a přijmout prostor kolem sebe
  • Uvědomit si a přijmou prostor v sobě

Obě možnosti jsou stejnou cestou…

Přeji příjem-nou pouť – žijte vědomě

4 reakcí

  1. Dobrý deň. Veľmi pekne vás zdravím. Čítala som váš článok v časopise “ Záhady“ Naozaj ma moc oslovil a dokonca cítim,že tam niekde je ukrytá pravda,ktorú celý život hľadám. Na svojej ceste za poznaním som načerpala veľa informácií,ale stále hľadám. Hľadám pokoj v duši. Zistila som,že nič na svete mi neprináša radosť,možno len chvíľkovú,pokiaľ necítim pokoj v duši. Neviem kde sa stratil a či tam niekedy bol. Viem len,že sa mi ťažko žije. Oslovil ma váš článok Karma-zločin a trest? Píšete,že existuje učenie Cesta poutikova.To je kniha? Poprosím vás,či by ste mi pomohli sa k nej dostať. Stále cítim vo svojej duši napätie a sklamanie,ak sa situácia nevyvíja tak,jak potrebujem ja. Zámerne píšem potrebujem,lebo tak to cítim. Tá potreba je silnejšia ako chcenie. Potrebujem milovať a byť milovaná. Neviem bez toho žiť. Áno,asi som milovaná,ale tá láska bolí. Neviem sa z toho vymotať,už nechcem stále riešiť život niekoho iného,čo spravil,čo povedal a cítiť sa preto zranená. Chcem nájsť pokoj v duši,tešiť sa zo života,no bolesť v srdci mi v tom bráni. Myslím,že v tomto kruhu sa motám skoro celý svoj život a nemôžem sa pohnúť ďalej. Je to stále o tom istom,ako bludný kruh. Ale ja chcem z kruhu von. Ďakujem,ak si nájdete čas a aspoň mi odpoviete,či ma chápete,prípadne poradíte,ako ďalej.

    Odpovědět
    1. Dobrý den, Zuzano. Cesta Poutníkova je především učení. Jeho knižní formu teprve připravuji a půjde-li vše jak má, mohla by spatřit světlo světa cca do dvou let. Zatím mohu nabídnout učení Cesty Poutníkovy prostřednictvím studijní skupiny nebo individuálních lekcích. Podle toho, co píšete, vnímám určitý konflikt s přijetím reality, která má za následek napětí a zklamání. Doporučuji tedy i terapii eventuálně konzultaci.

  2. Dobry den!Chtela bych se zeptat jak mam prijmout a odpustit cloveku ktery mne fyzicky napadl a uderil mne? Porad to jeste mam pred ocima .Dekuji

    Odpovědět
    1. Dobrý den, Zdenko. Přijmout a odpustit člověku činícímu příkoří, zejména pokud vás fyzicky napadl, se zdá nemožné. Málokdo totiž ví, co to opravdové odpuštění je. Z mého pohledu se jedná o puštění „kotvícího lana“, které mne ukotvuje v situaci ve které já a nějaký jiný člověk hrajeme hlavní roli. Nejde tedy prioritně o pardon jinému člověku, nýbrž o odpoutání se od situace. Tento přístup zcela mění úhel pohledu i lidské možnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *