Pozitivní myšlení je cesta do pekla

Pozitivní myšlení je cesta do pekla

“Celkem si troufám”, pomyslím si, když se rozhodnu napsat článek o skryté ztrátě sebevědomí za pomoci techniky pozitivního myšlení. Tvrdit o pozitivním myšlení, že jde o cestu do pekla, je troufalé, neboť takzvané „pozitivní myšlení“ je chápáno jako blahodárný zdroj na zlepšení života, vyrovnání či zlepšení životní situace, lidské psychiky apod.  Jistě má tato technika řadu příznivců a obhájců, kteří jen stěží přijmou informace v tomto článku. Přesto si s tímto vědomí dovolím tvrdit, že pozitivní myšlení je manipulace dláždící pekelnou cestu, doprovázená bezpočtem čertů. Mám ke svému tvrzení silné argumenty. Slibuji, že se vynasnažím můj pohled pořádně vysvětlit, aby bylo jasné proč si troufám k takto radikálnímu tvrzení.

Zakrytá manipulace

Několikrát jsem již na seminářích vyřkl názor, že takzvaná technika „pozitivního myšlení“ je v principu zakrytá manipulace v praxi a zdálo se, že tento můj kritický názor celkem obstojně rezonoval s posluchači. Bodejť by ne, vždyť v daný okamžik, jsem právě vysvětloval, co to je manipulace a jak se projevuje. Povídal jsem o tom, jak sebou člověk dokáže sám manipulovat a jak se mnohokrát nechá manipulovat s vidinou dobra. Samozřejmě v takový okamžik může být „tvoření pozitivních myšlenek“ jako příklad manipulace přijat bez většího zkoumání, byť vlastně nedává z lidského pohledu logiku, protože manipulace člověka je veskrze negativní a popisovaná technika tvorby budoucnosti se honosí přívlastkem pozitivní.

Pozitivní vs. negativní

Člověk si ke své škodě již dávno zvykl, že co je „pozitivní“ je dobré a co je „negativní“ je špatné. A tak je velmi snadno něco, co je označeno za pozitivní, přijato jako kladné, dobré, prospěšné.  Jaký šok pro toho, kdo se dozví zprávu o pozitivním nálezu zákeřné nemoci. V takovém případě je jasné, že pozitivní nález není nic dobrého. „Je to však nález, ne, myšlení!“, napovídá mi skrytý obhájce slova positivní přes rameno. “No, právě”, odpovím si v duchu. Již v tomto zdánlivě neškodném psychickém –  tedy duševním – ošálení slovem pozitivní, je skrytý jeho velký obhájce. Čert.
Poučení by mohlo znít: „Pozitivní neznamená dobré!!!“ Co však tvoří onu cestu do pekla v případě pozitivního myšlení? Odpověď je nasnadě: “Záměr”. Lidský záměr.
“Lidský Záměr“ je velkým tématem, o kterém rád na setkáních hovořím.  Dnes se s vámi podělím (alespoň o část) vysvětlení v tomto článku.

Je jasné, že technika pozitivního myšlení nemůže být činěna bez záměru. Většinou se totiž jedná o reakci – aktivní obranu na nepřijatou, tj. nežádoucí životní situaci, prostředí či přítomný okamžik s přesvědčením, že se v budoucnosti situace změní, tj. stane se přijatelnou.  A to i když ona nepřijatá životní situace není situací smrtelnou. A tím jsem řekl vše!
Pro lepší pochopení však začnu od začátku a než se dostanu k onomu lidskému záměru osvětlím zmiňovanou cestu lemovanou pekelnými entitami.

První nástraha

První čert už je osvětlený – skrývá se za obhajobou slova pozitivní, které je často nekriticky vnímáno jako něco dobrého. Zazní-li “Pozitivní myšlení” lze z přesvědčení ve vlastím těle pozorovat nastavený souhlas s tzv. “dobrým” myšlením. Nebo cítit velkou kritiku k někomu, kdo tvrdí, že pozitivní myšlení je blud. V obou případech objeví se vnitřní „obhájce“, který bude bránit pozitivní myšlení jak jen to člověk dovolí.
Přece, “Myslím v dobrém”, no ne? Přece myslím “Pozitivně”, nebo také “Myslím na něco dobrého!” “Myslím na dobro pro mne, pro bližní, pro svět.” Jinými slovy říkám, že páchám dobro.

Zdroj odmítnutí

Druhý čert – schoulený v přítmí – skrývá se u podnětu k reakci. Lépe řečeno, většinou reakci sám podněcuje a vyvolává. Ve skrytu sedí na rameni přesně ve chvíli, kdy se odehrává děj, který je v principu průměrný a lze jej vyhodnotit za nepřijatelný. V takovém okamžiku skryté čertisko doslova brnkne na strunku a rozehraje určitou vibraci, která má za následek odmítnutí. Ano, je to onen vnitřní pocit přecházející v odmítnutí své vlastní existence v prostředí, místě, čase a dění, kde se právě v přítomném okamžiku nacházím.  Za jednoduchý příklad poslouží mi banální fronta v obchodě nebo dopravní zácpa.
Pokud stojím ve frontě nebo v dopravní zácpě, nacházím se v situaci, kdy se prakticky neděje nic strašného. Možná přijdu pozdě, možná něco nestihnu. V principu však nejde o život. Děj je zcela normální, přesto lze této skutečnosti pekelníkem využít a po brnknutí na strunku je nejednou v člověku vyvolán pocit odmítnutí. „Nechci tady trčet!“, ozve se vnitřní hlas a nesouhlas s přítomným okamžikem je na světě.

Nepřekážet životu

Jak by bylo krásné uvědomit si, že o nic nejde, vždyť jsem jenom ve frontě a mám čas pozorovat vše kolem. Jednoduše být v souladu se vším co se právě děje. Jak já rád říkám, nepřekážet životu, tj. žít.
“Cha”, ušklíbnu se, když dopíši předcházející větu. Může se zdát, že jsem právě myslel pozitivně.
Ne, ne! Dívat se kolem sebe a zvážit, co se děje v přítomném okamžiku není pozitivní myšlení, jde jen o změření a zvážení reality, nikoli o myšlení. Nevěříte? Vyzkoušejte. Jednoduše se rozhlédněte kolem a “Změřte” a “Zvažte”, jestli je vše na správném místě ve správný čas.
Vraťme se však k vysvětlení. Díky podnětu k reakci (brnknutí na strunu) zaslepí čert člověku oči, neboť místo řešení situace, tj. místo pasivního přijetí toho co je – v tomto případě pasivního přijetí životní situace, přichází aktivní zapření a boj, byť v hezkém a jemném hábitu. A tak, místo přijetí místa, času, prostředí a dění, kde se člověk v přítomném okamžiku nachází, dojde k přesnému opaku. Odmítnutí. A k jeho následkům, tj. k pocitu viny, životním překážkám, pocitu ne-života, neexistence, nedokonalosti, soudu a zatracení. Jako lék je nabídnut sen o budoucnosti v přesvědčení, že zabere myslet. Myslet na lepší zítřek.

Dále čtěte:  Odpověď Boha

Nespokojenost

Jiným příkladem je čertem milovaná nespokojenost. Nespokojenost, tedy nenaplnění, je další motivací pro brnkání na struny vyvolávající emoce a potřebu něco měnit. K čertově radosti se člověku často nenaplní očekávání, touhy, přání a sny. A není divu. Vždyť očekávání, touhy, přání a snů je nespočet. Samozřejmě, u pramene touhy sedí pekelníkův druh a jen nahrává trumfy pro svého kolegu.
Řešením je zabývat se sám sebou – tělem, duší a duchem. Odhalit veškerá zákoutí, vymést rohy a pořádně si uklidit ve svém domě. Jenomže, “Brnkač”, brnká nesouhlas s málo penězi, starým autem, malým bytem, příliš deštivým dnem, příliš slunečným dnem, štěkajícím psem apod.
Čertovsky lze tedy říci: „Nesouhlasím s touto životní situací, proto si svou vlastní vůlí přeji pozitivní změnu.“ No, ještě aby ne! Přece když s něčím nesouhlasím, měl bych s tím něco udělat. A právě tady se schovává onen čertík s trumfem v rukávu. Jak jedno-duché! Omyl!!! V takovémto případě je duchů mnohem víc než jeden!

Vlastní přání

Babička mého kamaráda říkala: „Radovane, Radovane, boj se vlastního přání!“ A tak je to i s přáním pozitivní změny. Právě oním zdánlivě nevinným přáním „pozitivní změny“ – jinak řečeno lidskou snahou o lepší zítřek, dojde k vytvoření struny – ukotvení situace k člověku, tj. dojde ke znemožnění situaci vyřešit a člověk je s takovou situací či dějem spojen – táhne ji sebou a utrácí energii, dokud se vědomě nevrátí a konečně všemu v této situaci a hlavně sobě v této situaci, dovolí existovat.
Mějte na paměti, že zdánlivým odmítáním životní situace či děje, který se odehrává před očima, odmítáme v pravdě sebe – svou existenci v daném prostředí. Neodmítáme něco zevního, odmítáme sebe. Přání být někde jinde znamená, že nechci být tady – nepřijímám sebe, zde – v této situaci!

Lest ztišení

„Ale, vždyť jsem slyšel, že pozitivní myšlení funguje!“, je mnoho lidí, co říká podobnou větu. Ano, může se stát, že člověk praktikující pozitivní myšlení zdánlivě získá pocit lepšího zítřka, alespoň na nějaký čas. A i zde je další pekelník, protože pod povrchem slepé, tj. bez-citové euforie přeměněné do pocitu blaha, tažen je balvan nevyřešené situace. Většinou se totiž děje to, že tzv. pozitivně myslící člověk, přestane mít na nějaký čas příliš velké nároky. Proč? Protože se začne KONCENTROVAT (soustředit) na to co se děje (kontroluje funkčnost pozitivního myšlení) a utlumí svá, před tím nekontrolovaná přání. Najednou uvidí, že poměr přání a naplnění je větší. Logicky. Když odpadne nekonečné množství přání, a hlavně člověk dává pozor na naplnění, je přirozený větší pocit naplnění – ukojení – spokojenosti. Koncentrace, nikoli pozitivní myšlení je oním zázrakem.
Kdo tedy obelstil člověka? Kdo říká, že pozitivní myšlení funguje?
Na viníka ukazuje zneužití pravdy – zdání že pozitivní myšlení funguje – ve zdání odlehčení zátěže, naplnění přání či vyřešení situace myšlením, projevuje se opět čertův zásah. I když je to lest čerta, důležité je vědět, kdo jej v pustil do lidského domu?

Naděje a sny na prodej

Další čertisko stojící u krajnice cesty, schovává se převlečen za naději. Lidé, praktikující „pozitivní myšlení“ používají naději jako nástroj. A nejen oni. Jenže, tato naděje není onou Nadějí Kristovou. Naděje, jinak řečeno „Doufání v lepší zítřek”, je podpůrným sloupem onoho nabízeného sladkého snu o nápravě životní situace a samozřejmě taky klouzavou tyčí do pekelného příbytku. Z doufání se často stane přesvědčení, neboť takový jedinec či skupina praktikující „pozitivní myšlení“ do svých záměrů a snahy vkládá obdržené tvůrčí dary, což je vůle, energie a dech.
Vynaloženou snahu a energii takový jedinec následně nechce opustit, což má za následek vytvoření neodvratného přesvědčení o správnosti, místo pravdy samotné. A rohatému se samozřejmě velmi líbí, když je člověk přesvědčen o funkčnosti pozitivního myšlení, než aby čelil přítomné situaci a vyřešil ji. Jestli někde schovává ďábel dřevo pod kotel, tak je to právě tady.
A kde že je další? Kde jinde ho hledat než v samotném myšlení.

Labyrint Myšlení

Celé generace duchovních mistrů kladou důraz na snahu nemyslet, nebo alespoň nechat myšlenky samovolně existovat a proudit bez vlivu na člověka. A najednou se někde vyloupne chytrák s návodem, jak se dají myšlenky ochočit, uhladit i učesat. Pro jistotu přidá návnadu, že pozitivní část myšlenek lze velmi jednoduše přetvořit (zhmotnit) do lidského světa. V pravdě čertovský nápad!
„Jupí čerté, jdi radši dál…“, zazněla mi v hlavě písnička, když píšu tyto řádky a raději si pohádkovsky v duchu odplivnu! „Tfuj čerte!“
Nezpochybňuji, že myšlenky jsou v lidském světě velmi důležité. Nezpochybňuji ani tvrzení o možnosti formování, tj. zhmotňování do lidského světa. Přesto si troufnu tvrdit, že myšlenky jsou důležité jen pro první části vývoje lidské osobnosti. Pro další jsou spíše překážkou, a dá hodně práce a cviku nechat je být. V této fázi myšlenky plní roli přísného učitele.
V technice takzvaného „pozitivního myšlení“ plní ony podsunuté myšlenky hrůznou roli tvoření myšlenkových snů a představ, které sám „velký kouzelník“ chce z jemno-hmotné myšlenkové úrovně ve-tvořit do úrovně hrubo-hmotné. Vždyť jsme tady proto, abychom tvořili! Nejednomu kouzelníkovi však do karet kouká onen zamaskovaný a pokoutně se usmívající pekelník, skrytě držící vahadlo lidské marionety.

Změna života

“No a co?”, rozkřikne se nejeden nešťastník: “Hlavně, že už tato situace konečně skončí!!!”. “Pozitivní myšlení mi přineslo změnu do života, jinak bych tu hrůznou situaci nezvládl!”, tvrdí druhý. Samozřejmě! Člověk se může ocitnout v nelehkém okamžiku a každá reakce, každá maličkost zajišťující PŘEŽITÍ je lepší, než nepřežít. Pro mne – bez diskuze. V tomto článku však nemluvím o těchto extrémně krizových situacích. V těch je třeba jednat velmi razantně, primitivně, jednoduše. Přežít a tečka.
Pokud člověk přežije, dostal šanci věnovat se sobě a svému vývoji. Kdyby nežil, nebyl by vývoj možný. A právě o tomto vývoji mluvím. Jednoduše řečeno: „To že nejezdím v Mercedesu, ale ve Škodovce není důvodem k zoufalým činům!“
Právě v onom důvodu, v onom brnknutí na strunku: “proč vlastně chci měnit realitu, proč chci změnit prostředí, situaci, přítomný okamžik”, je ukryt rozhodující ZÁMĚR.

Dále čtěte:  Meditace

Odpovědnost rozhodnutí

Konečně se dostávám k záměru, tj. k rozhodnutí. Podsunutí Záměru je dílem opravdového čertovského principála, nikoli dílem čertíka druhé kategorie. A právě ve slunci pozitivního myšlení schovává se pekelný princ převlečený za sluneční záři.
Adept učení Cesta Poutníkova, dříve či později ode mne slyší vyprávět o Sedmém dni. Proč? Protože, je třeba pochopit o co na lidské cestě, tj. v osobním vývoji jde.
V tomto krátkém vysvětlení si řekněme, že existuje stvořené, neměnné a stálé. Kromě toho, existuje také pomíjivé, nestálé, netrvanlivé. Člověk by měl nejdříve uvidět, přijmout a následně pochopit, co je stálé, nepomíjivé, spravedlivé a teprve až s touto znalostí spravedlivě nakládat se svěřenou hodnotou. Jinak řečeno je člověk učněm a má se učit, co mistr již stvořil, aby dobře znal dílo a po vyučení mohl spravedlivě konat, tj. stal se mistrem! Do té doby, nemá do díla zasahovat!

Primitivní způsob života – Odmítnutí

Jenomže, člověk se projevuje převážně tím, že odmítá!!! Odmítá svou pozici! Odmítá své postavení! Odmítá své tělo! Odmítá různé situace! A právě proto, že odmítá, potřebuje doplnit prázdná místa. To už je krok k falešnému záměru. Záměr bez vidění, vědění a žití díla mistrova, je záměrem proti mistru. Jinak řečeno proti Bohu, Vesmíru, Universální síle, Pra-síle, Pra-světlu, Přírodě atd. A tak je to i s nevědomým rozhodnutím. Neví-li člověk proč dělá, co dělá… nemá kontrolu nad záměrem.

Nemám nic proti tomu aby člověk tvořil. Je to dar, který mu je dán. Člověk může s darem naložit jak je mu jen libo. Třeba dar i rozbít, užívat jej hloupě, chytře či vychytrale, jak jen chce. I to je vůle Mistrova. Každý člověk má svobodnou volbu jak užít cestu i dary. Chcete-li tvořte, experimentujte, dovádějte, užívejte, zkoušejte i programujte. Sám, trochu alibisticky říkám svým posluchačům: „Kdo neshoří je Fakír!“ A tak to je.

Připraveným však dnes doporučuji:

Chcete-li programovat či využít tzv. Pozitivní myšlení, konejte tak velmi pozorně s otevřenýma očima a nastraženýma ušima. Jen tak budete vidět, co a kdo se kde skrývá. Budete-li pozorní, tj. koncentrovaní, bude pro vás cokoli budete dělat v pravdě dobré.

Závěrem

Nedávno jsem četl na FB větu, která je pro mne doslova děsivá, přesto měla během 13 hodin přes 270 like a přes 20 převážně souhlasných a děkovných komentářů. Ta věta zní:

„Peníze mě mají rády a přicházejí snadno a často děkuji, děkuji, děkuji“

Věřte, že pokud nějaký učitel učí pozitivní myšlení v tomto duchu, je přesně tím učitelem sloužícím odvrácenému principálu a svou sladkou mastí shání ovečky do ohrady. Je mi smutno kolik ovcí nechá se medem kolem huby obelstít, aby jejich vlna zahřála pekelníka.

Zrod lidských Bohů

Proč považuji Větu o “Peníze mě mají rády…” za děsivou? To proto, že lidé, kteří tuto větu s vírou vysloví, svou vírou a slovem ztvárňují nevědomě bytost „Peníze“ ve svém světě, vzývají ji a dobrovolně se s touto bytostí spojují. Tímto způsobem člověk rodí (tvoří) své bohy, kterým je potom nucen nejen odevzdávat energii. Stane se otrokem vlastního přání, vlastního modlaření.

Takové praktické modlaření v modlitbě “Peníze mě mají rády…”, může mít pro člověka nedozírné následky:

  • Peníze nepřijdou a “nemají člověka rády” = člověk ještě více pochybuje sám o sobě, o svých dovednostech, o své možnosti „tvořit“ a utvrzuje se “o svém nešťastném osudu”. Z nevědomosti netuší, že tyto pocity vyvolává „čert“ v tomto případě již v podobě oné staronové bytosti „Peníze“. Zkrátka, pokud kouzlo nevyjde, posílí to jen nevědomí člověka, tj. poníží sebe-vědomí a znemožní sebe-jistotu. Člověk je v takové případě doslova přichystán do pekelného kotle z kterého je velmi těžké se dostat.
  • Peníze přijdou a zdá se, že člověka mají rády = člověk začne přes míru věřit svým schopnostem a objeví se prateta Pýcha. Z člověka se stane kouzelník a propagátor, začne kolem sebe ukazovat jak kouzlení – manipulace funguje a jak je dosažení sladkého života snadné. I tady je schovaný „čert“ v novém převlečení do bytosti „Peníze“, jen s tím rozdílem, že z dotyčného udělá svého novodobého kněze – kněžku, tj. propagátora Boha „Peníze“ či “Pozitivního myšlení”. I v tomto případě je zakryto sebe-vědomí a sebe-jistota, za přesvědčením a víru ve schopnost manipulovat s děním.
  • Existuje i třetí varianta – ať už vyjde kterákoliv z dřívějších variant, člověk se v určitém okamžiku probudí, uvidí, co se reálně děje a uvědomí si manipulaci. Přestane manipulovat a učí se vidět, vědět a žít, tj. učí se sebe-vědomí a sebe-jistotě.

Děsí mě podobné věty, děsí. Neb vidím, jak čerti s lidmi šijí, jaké falešné karty s lidmi hrají. A lidé v naději z lepšího zítřka odevzdávají se za nuzný peníz. Lidé nešťastní, peníze vás nemohou mít rády. Peníze jsou jen papírky či kousky kovu. Říkám o nich, že jsou poukázkami na energii – viz můj článek Peníze, Peníze… . Dávejte dobrý pozor, co si přejete, komu dáváte svou energii.

Poučení:

Většinu manipulačních a zaváděcích systémů lze velmi jednoduše odhalit. Jak? Říkám, jednoduše. Manipulační systémy vždy slibují lepší zítřek, tj. vždy odvádí pozornost od přítomnosti.

Dávejte tedy dobrý pozor! Žijte vědomě.

Komentovat článek můžete ve formuláři úplně dole 😉

Prosím sdílejte - lajkujte:

4 reakcí

  1. Krásne a zrozumiteľne vyjadrené ako je, pod rúškom “dobra”, zneužitá nevedomosť ľudí. Lákadlá a sladké klamy číhajú na každom rohu…i z každého rohu. Bdelá pozornosť a koncentrácia, cítenie tela a odporov, ktoré sú prejavom “starých negatívnych situácií”, neprijatých a od-vrhnutých do “tmy” nepochopenia, sa postupne pre mňa stáva tým, čo sa nazýva prítomnosť…Učím sa byť v sebe prítomná, byť pri tom, čo sa v tele deje…je to božský prežitok od-pustiť starý odpor a odzátkovať vnútornú žumpu, Pavle….ďakujem za cítenie 🙂 aj čítanie 🙂

    Odpovědět
  2. Och…som v soku z toho, kolko pravdy sa clovek dozvie v jednom clanku…

    Odpovědět
  3. Myslím a hlavně pociťuji, že tento článek mi mluví z duše. Pokud jsem to správně pochopil, tak pozitivní myšlení s ukotvením v současné situaci a se soustředěním na přítomnost má smysl. Když se k tomu člověk dopracuje. Ale pozitivní myšlení, tak, jak ho předkládá třeba Luise Lee Hay, nebo protagonisté zbožňovaného filmu Tajemství, či propagační filmy jiných marketingových guru, můžou vyvolat spíš traumata a úplně opačný účinek., i když to tak třeba ze začátku nevypadá. I když se tváří, že jde o přítomný okamžik, protože formule se pronáší “o současnosti”, jde vlastně o soustředění na budoucnost, Takže jde o to, že tímto způsobem pozitivního myšlení se pokouší mnoho lidí popírat a odmítat současnou situaci.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *