Peníze, peníze...

Peníze, peníze...

Koho by nezajímaly peníze? Peníze potřebujeme na živobytí, složenky, jídlo i zábavu… Jak říkám, koho by nezajímaly.

Velký čas své přítomnosti na tomto světě jsem penězům kladl velký důraz. Pro mne nebyly peníze jen symbolem nákupů, ale symbolem moci a manipulace. Tak jsem se to naučil z prostředí, kde jsem se nějaký čas pohyboval. Kdo má peníze, může ovládat ty, kteří peníze nemají. Ale kdo má peníze i chytrost, může ovládat ty, kdo peníze chtějí. To byla rovnice, kterou jsem vnímal kolem sebe a ukládal ji do svých škatulek a vzorců.

Brrrr. Jako ovce poutníče, jako ovce. Uvědomil jsem si realitu.

Peníze peníze

Ano, kdo je chytrý nebo lépe řečeno vychytralý, může s touhou po penězích čarovat. Proč? Protože peníze nejsou ničím jiným než směnkou, dlužním úpisem nebo jak rád říkám poukázkou na energii. A nikdo vám nemůže dát víc, než co vám může slíbit.
Přesně tak. Honíme se za penězi a jak jsem napsal v jednom ze článků, peníze jsou následkem. Ale přesnější je, že peníze jsou poukázkou na energii.
Největší obchodní umění spočívá ve směně malého množství energie za mnoho poukázek. To je celý trik burzy, multimarketingu i korporací. Koneckonců je to logické a přirozené.

Ovšem, jak jinak? Za vydanou energii požaduji minimálně stejné množství energie není-liž pravda. Co na tom, že se energie dá jen transformovat a ne vyrobit…

Energie je součást bytí a je ji kolem plno, že by se bagrem dala nabírat, ale my, protože jsme neuměli získat energii bez technologie, souhlasíme se směnou za poukázky. Tím jsme roztočili kolečko výměnného obchodu až jsme došli do stádia, kdy se směňuje energie budoucí, neexistující za stejně neexistující směnky, poukázky, papírky.
Stali jsme se závislými na tomto kolečku, že do něj samy vkládáme energii i když v něm žádná naše energie není potřeba. Program závislost nás drží tak pevně, že i když je v současnosti energie dosažitelná daleko jednodušeji, zůstáváme raději v kolečku.

Sen o penězích také říká, že za vynaloženou energii dostávám plat v podobě směnných poukázek, kterým říkáme peníze. Banka nějakým způsobem určuje hodnotu jednotlivých barevných poukázek a všichni krásně sníme o tom, že je to pravda. Barevné papírky mohu směnit třeba za jídlo, které jezením přeměním na energii, kterou znovu využiji k práci abych obdržel o něco víc papírků. Kdyby to bylo naopak, nejprve zbankrotuji a potom se odeberu k východu.

Lidé se stali otroky poukázek. Poukázek, které slibují hodně, ale ve skutečnosti přinášejí málo. Proč? Protože jsou závislé na našem vědomí či nevědomí. Ono totiž v pravdě nesejde na tom kolik fyzické energie reálně vynakládáme na získání poukázek, ani na tom, co říká která banka. Důležité je kolik vnitřní energie vkládáme do poukázek my samy.
Matematika? Jistě.
Čím větší energii vložíme do očekávaní poukázek, tím hůře jsou pro nás dosažitelné. Čím méně energie vnímáme v již obdržených bankovkách tím je jejich hodnota nižší.
Všichni přece známe věty, které hovoří o tom, jak se peníze těžce vydělávají, ale lehce utrácejí. A právě takováto veřejně přijatá přesvědčení jsou součásti programu hloupost i závislost.
Je to jednoduchá matematická rovnice. Čím větší strach, pohrdání, touhu máte k penězům, tím hůře jsou pro vás dosažitelné nebo nízko cenné. Proč? Protože takové peníze (poukázky) jsou v kurzu. To jsou přesně ty poukázky o které stojí „byznysmeni“. Poukázky nevědomě nacpané energií nebo nevědomě podceněné.  A věřte mi, že nezáleží jestli je ta energie bílá nebo černá. Energie je energie a lze ji jen transformovat.

Peníze - penízeObčas zaslechnu, že to či ono by mělo být zadarmo. Ano, proč ne. Mnohokrát se však nejedná o názor čisté duše, ale o názor duše líné nebo jinak postižené strachem z peněz nebo vychytralostí. Proč? Protože kdo došel alespoň trochu vědomí, ví, že celý vesmír je protknut energií a že je třeba, aby tato energie byla v harmonii. Pokud není, vždy dojde k jejímu vyrovnání.
Moje babička občas říkala, že je darmo mluvit, to znamená, že nemá žádnou cenu mluvit.  Tedy co je za darmo, by nemělo mít cenu.
To jsou dva extrémy. Za darmo a za moc. A i přesto, co člověk vidí napsané neodpovídá hodnotě, kterou skutečně zaplatí, ať už je na cenovce zdarma či majlant.

Ano, vím, že dnešní společnost a komunita bankéřů, obchodníků (a nejen oni) jedou podle výše uvedené rovnice za málo hodně, ale to je jen následek skutků opačné strany. Jednoduše jde o vyrovnání harmonie energie tohoto světa.
Čím více budou lidé dávat svoji vnitřní energii nevědomě do různých poukázek, tím více se energie v různých poukázkách bude přesouvat k bytostem, kteří tuto energii potřebují. Potřebují ji proto, protože samy vydávají poukázky bez energie nebo s minimálním obsahem energie.
Toto vyvažování bude fungovat až do doby, kdy dojde k samo-zhroucení nebo k jinému druhu harmonizace.

Celá komplikace není v ceně toho či onoho, ale v představě o technologii a systému transformací energie.

Jak z toho ven? Jako vždy jednoduše.
Každý jeden musí začít u sebe. Věřte, že nadávání nepomůže. Na dávání, dává energii jinam, než by měla být. Nejdřív poutník může pozorovat jak je na tom s penězi a energií. Jakou váhu mají pro poutníka peníze? To je ta pravá otázka.
Váží-li poutník přesně, ví kolik pro něj peníze váží a odtud může pozorovat dál, co se děje, když se dostává do životních situací, které mají co do činění s penězi.
Důležité však není žádné hodnocení, povyšování či ponižování, obrana, zapírání touhy nebo odříkání, askese apod. Důležité je uvědomění si, že peníze jsou jen poukázkou a jako poukázka nemají žádnou hodnotu, nemají žádnou energii. Lépe řečeno mají přesně takovou hodnotu, jakou má pro nás hodnotu to, co jsme pro získání poukázky vykonali a za co ji chceme směnit bez ohledu na reálnost takové směny.

Jak mít penízePoutníkův druhý krok může být v pozorování pravé hodnoty poukázek.
Teprve v tuto chvíli se poutník dostává do pravé hry. Protože zjistí, že se vůbec nejedná o hodnotu poukázek nebo produktů, ale jedná se o hodnotu samotného poutníka. Uvědoměním si této skutečnosti dojde k harmonizaci ve světě poutníkově.

A to je řešení pro celý svět. Dojde-li k harmonizaci u každého poutníka, nezbyde nic jiného než vyvážení celého systému. Dej Caesarovi co je Caesarovo a Bohu, co je Boží, říká velký učitel.

Poutník dokonalý, totiž ví, že nikdo mu nemůže přidat nic k tomu, co už má a hlavně nikdo mu nemůže vzít nic z toho co opravdu má.
Napsal bych zde, že má každý poutník energie víc než potřebuje, ale to by nebyla úplná pravda, protože záleží na každém jednom poutníkovi. Dokoná-li však poutník cestu energii řešit nemusí. Potom jsou peníze prostředkem nikoli cílem.

To je poučení pro mnohé. Uslyšíte-li od někoho, že ho to stálo energii, že ho někdo vysál a pod., víte, že se prozatím brání a obrana ho vyčerpává jako nádrž tanku u čerpací stanice.
Na druhou stranu říká-li někdo, že poskytuje práci zadarmo, darmo mluvit, protože tak to ve vesmíru nefunguje a jeho čerpací hadice je nejspíš skrytá.

Víra tvá tě uzdraví poutníče, nebo také ne. Je to o tobě a tvé volbě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *