Novodobí bohové

Novodobí bohové

Existuje celá řada novodobých bohů, které lidi uznávají aniž by je za bohy považovali. Pro někoho je bohem iPhone, jiný si bohy tvoří sám, další je monoteista. Vynasnažím se vysvětlit, že bohy tvoříme i v dnešní době a osvětlím jejich podobu.

Jeden Bůh

V principu jsem monoteista. Vnímám jednoho Boha s velkým B. Jsem si vědom, že Boha s velkým B. nelze pojmenovat ani nikterak popsat či určit. Nelze tak učinit proto, že jakékoli pojmenování, by určovalo hranice, a mohlo by zavádět k dojmu, že takového Boha lze ovládat, soudit, chápat – tedy brát, za svého i za cizího.
Vnímám dokonalost a dokonalost jako taková, v pravdě není dělitelná, změřitelná ani pojmenovatelná.

Učím se nepojmenovávat

Kolikrát se sám přistihnu, že chci něco pojmenovat, protože mému rozumu schází informace, aby mohl to, co vnímám, zařadit do svých škatulek a zůstal tak klidným a pokojným. Věřte, že takových okamžiků, zažívám každý den několik, neboť vnímám, co se děje a ono se děje hodně.
Stále se učím přijímat neznalost aniž bych ohmatával – chápal, a to i přesto, že prozatím neznám o co, nebo o koho, jde. Koneckonců i my lidé se daleko hůře seznámíme fyzickým ohmatáváním či drsným dorážením, a tak zůstávám v pozornosti, vnímám a učím se nepojmenovávat, nesoudit, neškatulkovat.

Zrození bohů

Pokud se nějaký čas pohybujete v duchovním světě, možná už máte vlastní zkušenost s přítomnými bytostmi, informačními poli či různými bohy. Pokud ne, chtěl bych vám v tomto článku, celkem moderně ukázat, jak někteří bohové vznikají i v dnešní době.

Co, nebo kdo je, bůh

Nepopisuji onoho Boha s velkým B, píši o principu, který skrývá označení “bůh”. Vysvětluji některé související zákonitosti.
Pojem bůh, je všeobecně považován za označení nějaké “nejvyšší” bytosti a hlavního cíle uctívání, respektu a víry. Pojetí boha , je pak popsáno v teologických textech a učeních, podle druhu víry a vnímání. Tak je popsán i termín “nejvyšší”, neboď pro každý teologický směr, je jejich bůh, bohem nejvyšším. Může tedy být tím “nejvyšším” dle víry, nikoli dle skutečnosti.
Mohl bych teď filozoficky napsat, že v důsledku všichni uznáváme stejného boha v různých podobách, což by koneckonců byla pravda, ale nepřispělo by to k vysvětlení vzniku a existence jednotlivých bohů. Různorodost je odrazem spektra různorodosti lidské, a tak k poznání v pravdě, slouží různorodé pojmenovávání, dělení a označováváni, aby se tak dřív či později odkrylo, co nebo kdo oním Bohem opravdu je.

Jak je to možné? Čtěte dál…

Tvorba bohů

Asi se mnou budete souhlasit, že člověk postupuje určitým vývojem.  Na každé vývojové úrovni se objeví někdo nebo něco, koho daný člověk, skupina či společnost považuje za boha. Většinou proto, že náš rozum potřebuje pojmenovávat, aby mohl chápat a pochopit. Neumí-li rozum něco pojmenovat, tj. neumí-li pochopit, zaškatulkuje takové poznání jako nadpřirozené, zázračné, neskutečné , mocné všeho – tedy všemocné. Proto dříve lidé uznávali a uctívali boha hromu, deště, ohně, úrody, války a pod. Bylo mnoho bohů, které jsme díky svému vývoji vytvořili i opustili. Je mnoho bohů, které svou vírou a uctíváním znovu vytváříme. Je tedy přímo závislé na úrovni vývoje jedince, skupiny a hlavně společnosti jaké tvoří bohy.
Nutně musím řící, že tvoření i opouštění bohů patří k vývojovému učení každého jedince. Takovými vytvořenými bohy pro znalsot, jsou přece rodiče, idoly a třeba i iPhon. Důležité je uvědoměn si…

Dále čtěte:  Honíme se za následkem

Stále jeden

Poznamenám, že ať tvoříme, co tvoříme, z mého pohledu existuje stále jeden, nepojmenovatelný Bůh s velkým B, kterého jsme nevytvořili, kterého nelze pojmenovat, uchopit, popsat. A prývě kontrast vytvořený – nevytvořený, má ve vývoji lidském napomoci ke znalosti.
To označení „Bůh s velkým B“ mi prosím odpusťte – uvádím jej pro pochopení rozumu a sdílení určitého odlišení, a tím se zcela vědomě dopouštím základní chyby. Pokud by totiž někdo (včetně mě) vyhraňoval jednoho proti zbytku, začal říkat, věřit, vyvyšovat a uctívat pouze onoho “Boha s Velkým B”, došlo by právě k oné tvorbě nového boha, o které zde píši.

Tímto sdělením už prozrazuji, kam mířím, když píši o tvorbě bohů.

Nevěřící Tomáš

Potkal jsem známého, který mi v rozhovoru říkal, že není věřící, že v boha nevěří. Během diskuse však vyplynulo, že se velmi těší na utkání Komety – Prý je pro něho hokejová Kometa božská a určitě jde fandit pokaždé, když hraje doma.

Zamyslete se. Kolikrát něco označíte za božské? Kolikrát je bohem hráč, zpěvák, věděc, byznysmen, televizní nebo filmová hvězda? Kolikrát je vyzdvižen a kolikrát zapomenut takový bůh? Jestli na okamžik, na pár nebo tisíc let je jedno.
Jsme to my, kdo vyvyšuje, uctívá i zatracuje bohy. Činíme tak v případě potřeby, naděje, touhy, neznalosti, strachu. Námi vytvoření bohové jsou vyzdviženi, aby následně byli opuštěni a zapomenuti. Z takových se potom stávají mimo jiné přítomné bytosti – to je však na jiný článek či knihu.

Bohové jsou všude

Pokud se dobře podíváte kolem sebe, je mnoho moderních bohů – tedy mnoho objektů, které jsou uctívány, je jim odevzdávána víra, energie, práce, prostor i čas.
Najdete-li ve svém okolí někoho koho uctíváte jako fakt super dokonalého obchodníka, šéfa, manažera, politika, partnera, trenéra, učitele, duchovního nebo jednoduše je pro vás úžasně božský otec, matka, babička, dědeček, teta nebo strýček – zkuste vnímat, jestli takto uctívaný člověk není pro vás nebo pro někoho jiného bohem.

Coca Cola a jiné značky

Kromě lidí se bohové vyskytují i v předmětech, symbolech nebo i systémech. Prakticky každá obchodní značka za sebou ukrývá boha. Takový bůh obchodní značky je silný vždy podle množství odevzdané síly, víry a energie věrných, což je obchodním záměrem tvůrců značky. Například – Coca Cola. I když spíše prezentuje Santu než boha v evropské tradici, přesto se za ní skrývá bůh a ne jen jeden. Koneckonců i ze Santy už je pro některé bůh a je uměle spojován s duchem vánoc.
Loga, symboly, značky jakou je Coca Cola, bývají převážně nevědomě uznávány a uctívány. Například jako obchodní artikl pro investory a obchodníky, kteří doufají a věří, že bude stále silná. Jako povzbuzující nápoj spotřebiteli, kteří věří že jim dodá energii či příjemný pocit, nebo jen proto, že je to “cool”. Jiní uznávají tohto boha proto, že nápoj považují za nebezpečný. I odpor je totiž forma uctívání – uctívání boha opaku.
To stejné je možné napsat o značkách jako je iPhone, Samsung,Panasonik, Sony, Adidas, Nike apod. Samozřejmě jsou i jiné, možná i modernější značky.

Dále čtěte:  Pozitivní myšlení je cesta do pekla

Nejen nevědomí tvoří nevědomě

Výše uvedené vysvětlení by mohlo budit představu, že bohové jsou tvořeni zcela nevědomými lidmi. Důležitější než nějaký soud je uvědomění souvislostí. Jak jsem napsal v úvodu, stále platí, že bohy vytváříme neustále podle úrovně vývoje, tj. podle úrovně schopností vnímat celek.
Je tedy jasné, že i lidé na „vyšších“ úrovních vývoje, také tvoří bohy, které potom představují ostatním a získáváji pro ně víru. Otázku vědomého a nevědomého tvoření nechám na jiný článek. Zde uvedenu příklad takových novodobých bohů, vytvořených lidmi zdánlivě vědomími.

Teď a tady

Svého času mě fascinovalo toto sousloví označující přítomnost a podlehl jsem tomuto okouzlení. Dokonce jsem si zaregistroval doménu tedatady.cz, kterou jsem následně opustil. Nechal jsem udělat náramky “teď a tady”, které jsem rozdával. Mluvil jsem o “teď a tady” s lidmi. Dokonce jsem učil říkat “teď a tady” papoušky, kteří se mnou žijí pod jednou střechou. Zkrátka uznával jsem a uctíval “teď a tady” jako něco význačného, důležitého a svrchovaného. Uznával jsem “teď a tady” jako boha.
Nesuďte! Na této cestě není nic špatného. Jde o uvědomění!
Často je podlehnutí tou jedinou cestou k uvědomění. Proto je cesta podlehnutí jakékoli formě náboženství správná, byť se z lidského pohledu může zdát nepotřebná, neefektivní či nebezpečná.
Pro příklad ještě uvedu některé názvy novodobých bohů v moderním esoterickém a duchovním prostředí. Například Přítomný okamžik, Vědomí, Kvantové…, Kruhy (ženské i mužské), Pozitivní myšlení, Osobnostní – Osobní rozvoj, Transformace apod.

Všechny cesty jsou správně

Jak už jsem mnohokrát uvedl, z mého úhlu pohledu jsou všechny cesty správně, neboť všechny vedou do stejného bodu. Tím bodem však není dosažení uvědomění si reality, uvědomění si “celkové” pravdy. Společným bodem všech lidských cest je uvědomění si pravdy dílčí a tím se člověk dostane na rozcestí, kde se může již vědomě rozhodnout. Toto rozcestí je rozcestím tří cest. Jednou jste přišli na rozcestí, další je cestou pravdivou a vede k poznání sebe, božství, reality. Další cesta je cestou zpětnou, ta buď vede znovu k rozcestí a tím k nabývání učení, zanlosti vědomí. Nebo vede do pekla, do slepého opakování, nevědomí, v nejhorším případě do neexistence.
Lidé mají právo jít po kterékoli cestě. Jakákoli forma uctívání, náboženství, duchovních směrů, učení, cest apod., je správná. Je správná i tvorba bohů. Důležité je uvědomění. Uvědomění, že uctíváme. Uvědomění po které cestě kráčím. Stane-li se uvědomění, máme možnost kráčet již s vědomím a znalostí.
Takových cest k uvědomění si skutečnosti je více, proto nám doporučuji:

Zastav se na chvíli. Uvědom si kde jsi a kudy kráčíš.

 

Žijte vědomě

Prosím sdílejte - lajkujte:

3 reakcí

  1. … pomenovávame z veľkej miery aj preto, aby sme vedeli zdieľať “pomenované” s ostatnými ľuďmi, či už z dôvodu vlastnej neistoty, strachu, radosti, z profesného hľadiska alebo z iného vlastného dôvodu. Dokážeme však pomenovať “nepomenovateľné” len vo veľmi obmedzenom rozsahu, t.j. čo nám dovoľuje slovná zásoba a táto obmedzená forma materiálneho bytia a použiť najbližšie tomu vystihujúce kombinácie slov a viet…. takže akékoľvek “pomenovanie nepomenovateľného” bude len subjektívny prejav konkrétneho človeka. Bohov si tvoríme vlastne asi z toho istého dôvodu ako som uviedla v prvej vete, radi nám mnohých bohov podsúvajú mnohé korporácie, vlády a spolky (ktoré zrejme dobre ovládajú neuromarketing 🙂 aby sme si vytvárali určité konkrétne idey. Žijeme tento obmedzený život v neznalosti tak, ako nám len dovoľuje, akúkoľvek prejdenú hranicu (aj na krátky záblesk) nad rámec tejto formy nevieme správne pomenovať, vieme ju len precítiť. Čo je pravda? Čo je boh? ….kto z nás zašiel najďalej za naše obmedzené hranice? ….a čím ďalej sa žijúcemu človeku v prítomnosti a tejto forme podarí zájsť alebo nazrieť za naše obmedzujúce hranice, tým menej vie vyjadriť, pomenovať, opísať a trochu komické môže byť aj samotné kľúčové slovo “BOH a PRAVDA” ….Mám dobrého priateľa, ktorý si nechal na tričko vytlačiť svoj vlastný výrok: “mám v p.či, ďalej zájdeš!” …páči sa mi :)))

    Odpovědět
  2. Velmi zaujimavy clanok.
    Ano, clovek ak nema naozajstnu vieru,stale nieco hlada. Nikde nenachadza uspokojenie.
    Ale ako a kedy ukoncit to hladanie,kde je ciel?, ked v skutocnosti pre Vas ani jedna cesta nenaplna.
    Kde sa stala chyba pan Ziegler.

    Odpovědět
    1. Kdy ukončit hledání? No, přece hned teď, kdy jindy?
      A jak? Jak pustíte horký kámen z ruky?
      Je dobré zastavit se a dívat se na to, co je, co existuje. Tak se dá začít. – učím o tom ve studijních skupinách. Chcete-li se podívat jak cvičím, navštivte pravidelná cvičení. 🙂
      Chyba? Žádná chyba se nestala. Jde o přirozený vývoj jedince, rodiny, společenství, obce, kraje, státu, společnosti.
      Jestli že si člověk všimne chyby, je pro něj ponaučením, jestliže si chyby nevšimne, žádná nebyla. Prosté 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *