Koncentrace

Koncentrace

Úvod o koncentraci pro potřeby setkávání v rámci projektu Cvičení Koncentrace.
Tento krátký spis slouží k základnímu pochopení, ujasnění, znalosti…

Vědomá neboli mystická koncentrace je v principu sjednocovací proces člověka s božstvím, promítnutý v čase nebo žitý v přítomnosti. Promítnut v čase je cestou. Žitý přítomností je životem samým.

Je koncentrace cvičení?

Ano i. Koncentrace je „TECHNIKOU CVIČENÍ“ – ve smyslu fyzickém i systémovém. Je však i „CÍLEM“ – ve smyslu dosažení určitého stavu – ukončení cvičení a snahy koncentrovat se, a žít trvale koncentrovaně – vystředěně – vyrovnaně (v jednotě v božství).
Lze tedy hovořit o jednotlivých krocích, úkonech, podmínkách koncentrace, coby o návodu a cestě, jak dosáhnout trvalé koncentrace, pro pochopení rozumem. Pro tento účel je třeba zapojit tělo, duši a ducha v časové ose. Z pohledu času a vývoje jde tedy o fyzické, mentální a principiální cvičení.
V důsledku, je vědomá (mystická) koncentrace trvalým sjednocením v božství. V tomto smyslu je dějem, kterého chce adept zmíněným cvičením dosáhnout, je tedy cílem neboli trvalým žitím (životem věčným).

Mohu napsat, že aby systematické kroky (cvičení) vedli k výsledku (k cíli), k dosažení trvalého sjednocení v božství, je zapotřebí projevené vnitřní pevné odhodlání, vůle a vytrvalosti, které se projevují fyzickým, mentálním a duchovním cvičením.
Zákonitě musím na tomto místě čtenáře důrazně upozornit, že se nejedná o nějaké spojování rozděleného. Nejedná se o spojování s božstvím, jak je často vykládáno, nýbrž o objevení (odhalení) reality. To znamená o osobní objevení toho, co je.

Je setkání “cvičení koncentrace” společnou koncentrací?

Nikoli. Cvičení koncentrace na našem setkání je zážitkovou ukázkou principů i způsobů, jak je možné cvičit v soukromí. Setkání není společnou meditací ani společnou koncentrací.

Vědomá Koncentrace je a má být čistě soukromým dějem. Je velmi důležité nestavět osobní koncentraci na obdiv, stejně jako je důležité osobní koncentraci nespolčovat s jinými. A to z několika důvodů.
Například ve fázi, kdy je Koncentrace cvičením – tj. trénováním soustředění a koncentrace, je třeba naučit se být naprosto oproštěn od vlivu jiných osob, směrů, názorů atd. Jde o tzv. čisté, morální prostředí. Nic není morálnějšího než osobní kontakt s božstvím. Jakýkoliv zásah zvenčí (pomoc, vedení, sjednocení s lidstvím ve skupině) je kontraproduktivní. Tím však nevylučuji „soukromou“ koncentraci uprostřed diváků rockového koncertu.
Při společných setkáních tipu “společná meditace”, většinou dochází k definování společného cíle, kterého se lidé na různých úrovních vědomí snaží společně dosáhnout. Naše společná setkání cvičení koncentrace nejsou cvičením za účelem dosažení stejného cíle, nýbrž předáváním si zkušeností a znalostí, které může a nemusí adept vyzkoušet a použít ve své soukromé praxi. Společná cvičení jsou jen ukázkou praxe, nikoli praxí samotnou.

Je to jednoduché. Pro praktikování koncentrace je třeba samostatných rozhodnutí na základě vlastní vůle, aby adept dobře rozpoznal dění. Prakticky jde o vytváření (učení se) vlastního komunikačního prostředku – vlastní řeči – přizpůsobené individuálním schopnostem adepta. Jen adept sám této řeči – vnitřnímu “slovu” rozumí.
Koncentrace je čistě autonomní soustředění v božství, se spojením s okolím skrze božství, nikoli skrze lidství. To znamená, že každý jedinec soustředěný v božství je již sám o sobě spojen s jednotným bytím a nemusí takové spojení utvářet. To znamená, že nelze “vědomí jednotného bytí” docílit společnou činností. Nelze tak učinit, tj. nedá se to udělat.

Je potřeba mít nějaké pomůcky

Člověk je již vybaven vším, co potřebuje pro růst, pochopení a vývoj. Vše potřebné má neustále k dispozici. Pro cvičení Koncentrace není třeba ničeho víc.
Osobně cvičím – tedy pokud cvičím či procvičuji ve smyslu fyzickém, mentálním či systémovém – cvičím v sedě, na židli, ve své komůrce rozjímání, případně sedím na pařezu v lese, lavičce v parku, nákupním centru či na jiném vhodném předmětu a prostředí. Nepoužívám žádných předmětů mimo ty, které používám pro stimul smyslů studentů ve studijních skupinách. Pokud se však týká cvičení samotného, nepotřebuji nic víc než tělo, duši a ducha.
Pokud začínáte s koncentrací, doporučuji vytvořit si prostor, tj. určitý čas (ideálně 30 minut) každé ráno a večer. Je dobré tento časový prostor považovat za stálici, stejně jako je stálé zrození slunce ráno, a zrození měsíce večer. Toť vše.

Je třeba se nějak připravovat – studovat?

Není třeba studovat knihy, aby člověk poznal sám sebe. Cvičení a postup je uzpůsoben tak, aby i naprostý laik měl ze cvičení užitek, minimálně v možnosti utlumování stresu, nejistoty, strachu apod. Pokračováním, opakováním setkání, a hlavně praktikováním koncentrace v soukromí, objeví adept dostatečné množství studijního materiálu v sobě.

Je potřeba věřit v Boha?

V principu není třeba věřit v Boha zevního – odděleného od člověka. Je třeba věřit v sebe, lépe řečeno věřit skrze sebe ve „vyšší bezejmennou autoritu“ – tj. věřit, aniž by člověk definoval, v co nebo koho. Takovému umění se však teprve učíme, neb procházíme vývojem. Je zcela běžné, že člověk věří v něco nebo v někoho odděleného – zástupného – pojmenovaného a postupným nabýváním zkušeností si uvědomí jiný rozměr víry. Není tedy určené, zda a jak má člověk věřit. Víře samotné je třeba se učit s pílí a odhodláním. Kdo vytrvá sám pozná dar víry.

Poznamenám, že pro cvičení vědomé koncentrace by bylo na škodu, pokud by adept dogmaticky popíral existenci božství (vyšší autority), přesto i tito lidé mohou skrze koncentraci nabýt nových zkušeností, které odpoví na mnoho otázek. Taková cesta však bývá více trnitá.

Máte-li další otázky neváhejte se mne zeptat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *