Droga jménem Uznání!

Droga jménem Uznání!

Dlouho jsem zařazoval alkohol, cigarety, marihuanu, kokain, heroin a další psychotropní látky k nejvíce rozšířeným a nebezpečným drogám v lidské společnosti. Ve své duchovní, terapeutické i v konzultační praxi jsem však poznal, že jednou z nejzákeřnějších a nejvíce nebezpečných drog je UZNÁNÍ. Uznání je konzumováno, prodáváno, slibováno závislým i distribuováno stejně jako ostatní drogy. Její nebezpečnost tkví zejména v tom, že “Uznání” jako drogu nevnímáme. Zamyslete se, nebrání nám “Uznání” k tomu abychom měli zdravý život?

Závislost na uznání

Být „Uznán“ je z mého pohledu psycho-duchovní vysoce aktivní a nebezpečná droga. Sice není přímou chemickou látkou jako psychotropní drogy, nicméně chemické látky produkuje. A ty potom působí na centrální nervovou soustavu a mění mozkové funkce. Kromě toho působí i na psychickou, tj. duševní i duchovní rovnováhu a způsobuje dočasné změny ve vnímání, náladě, vědomí a chování člověka. Zákeřnost Uznání jako psychoduchovní drogy, je ta, že člověk se stane na „Uznání“ závislým již na primární úrovni, tj. člověku je implementovaná svou nepřítomností již od dětství.

Hybná síla “touha po Uznání”– nikoli!

Dříve bylo uznání, lépe řečeno touha po uznání, chápáno jako primární hybná síla lidstva. A opravdu ona touha hybnou silou může být, pokud se bavíme o primitivní rovině přežití a prosazení se na úkor jiných. V dnešní společnosti, kterou hrdě nazýváme rozvinutou, by primární hybnou silou neměla být touha po individuálním přežití (uznání) na úkor druhých. Hybnou silou by měl být rozvoj a vzdělání ve společnosti s ostatními. Tj. vzájemné společenské uznání člověka v rovině hmotné, duševní i duchovní. Takzvaná “primární hybná síla” (touha po uznání) se v rozvinuté společnosti stala závislostí a destruktivní silou lidstva.

Rodiče jako bohové

“Prvními bohy jsou rodiče”, říká můj dobrý přítel Tomáš Keltner a já s ním souhlasím. V dětských očích tomu nemůže být jinak, neb bez slova a rozumu kouká batole na svět a rodiče poskytují dítěti doslova božskou péči. Nejen z pohledu dítěte přece Bohové umí zázraky. A čím jiným je “dělaní světla i tmy”, “utišení hladu”, “vytvoření pocitu spokojenosti”, “vytvoření pocitu tepla, domova” a “bezpečí”. Rodiče však umí mnohem víc – umí vytvářet vůně, vzduch, umí nadnášet ve vzduchu i ve vodě…, umí učit, předávat informace, vyžadovat poslušnost, a také, trestat! Není divu, že si člověk rodiče zbožští.

Zrození v hrubé hmotě

Příchodem do hrubo-hmotného těla lidé ztrácí jistotu „vědění“ neb zkušenost s hrubohmotným tělem zdá se být zcela nová. Dítě tak vnímá cit křehkosti a je vysoce náchylné přebírat informace, chvění, kmitání, frekvence, chutě i vůně a samozřejmě i stanoviska rodičů – Bohů. Tak vzniká pocit správnosti či nesprávnosti, který má za následek vyrovnanost a sebevědomí nebo touhu po uznání. Tak je již člověk od dítěte atakován drogou s názvem Uznání.

Píseň drogového dealera – Makej ať z tebe něco je

Milně se lidé domnívají, že touha po uznání je touhou po výjimečnosti – tj. touhou po vyniknutí v kolektivu, dosažením vnějších úspěchů. Snažíme se o uznání ve škole, v partě, v rodině, v zaměstnání, ve sportu apod. Dosažená uznání potom považujeme za hodnotná. Dokonce takové dosahování vyžadujeme od druhých a zařazujeme je (k radosti dealerů) do různých výchovných a rozvojových systémů. Tento chybný názor, je chytrým přesvědčením člověka „drogovými kartely“. Díky přesvědčení se totiž lidé, kteří se chtějí zbavit závislosti na droze “Uznání”, zaměřují na vnější rysy, a tak vnitřní podstatu přehlédnou. Uznání není touhou po výjimečnosti, nýbrž touhou po existenci.

Uznání správnosti

Jak jsem řekl, nejde jen tak o nějaké uznání. Jde o uznání primární – o uznání existence, tj. správnosti. Uznání, že jsem na tomto světě správně. Samozřejmě nezastupitelnou roli mají rodiče. Uznání rodičů (bohů) je nejvíc. Rodič, který svému dítěti vytvoří podmínky pro vědění, že přišlo na svět správně, že je v tento okamžik, na tomto místě správně, jistě přispěje ke zdravému životu svého dítěte. Takové “Uznané dítě” nepotřebuje vynikat nad druhými. Je uznáno svou rodinou, prvními bohy. Ví-li člověk, že je správně, nevznikne závislost na uznání a jeho rozvoj má zcela jiný charakter. Základní hodnoty (uznání od rodičů) mu nebrání ve zkoumání dalších rovin života.

Jsi tady správně člověče!

Ano, k tobě hovořím. Chci ti sdělit, že jsi tady správně. Jsi správně na světe. Jsi správně, tam kde jsi a takový jaký jsi. Jsi správně ve svém těle. Ať děláš, co děláš, jsi správně. Jsi správně v prostředí, kde se nacházíš. S radostí uznávám tvou existenci. S radostí uznávám, že jsi. Pokoj tobě člověče.

Uznejte správnost existence

Ať už jste kdekoli, s kýmkoliv v jakékoli situaci. Rozhlédněte se kolem sebe a zvažte, jestli vše co vidíte a slyšíte má právo existovat. A pokud ano, uznejte to. Uznejte právo na existenci.
Jste-li s jiným člověkem podívejte se na něj a zvažte, jestli má právo existovat. Pokud ano, uznejte to. Uznáte-li za vhodné, uznejte člověka, zvíře, květinu, věc, vzduch, zvuk i vůni, plno i prázdno.
Kamkoli přijdete, můžete cvičit a uznávat. Pokud chcete, zvažte a uznejte – kdekoli, kohokoli, cokoli.

Lékem závislosti na drogu „Uznání“ je samo Uznání – rozšíříme-li viditelné uznání mezi lid, bude méně závislosti, a kdo ví, možná se změní primární hybná síla lidstva.

Prosím sdílejte - lajkujte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *