O mě

Poutník bytím na duchovní pouti

V období zimního slunovratu roku 2012 si mimo jiné uvědomuji, co vlastně znamená velmi popularizovaná mayská věštba o konci světa. Informace doplňují vědění v novém rozměru a já se plně oddávám vnímání všeho, co mé tělo unese. Vnitřně vstupuji do “nového světa” a užívám si lehkosti odpoután od všech tíživých věcí, situací a dokonce i lidí. Poznávám pro mne staronovou zemi. Zemi nehmotnou, zdánlivě prázdnou, často nazývanou “Prázdný prostor”, “Prázdno”, “Duchovní Svět” či “Zaslíbená Země”. V okamžiku cítím se tak lehký – nezatížený a nahý, zbaven všech kostýmů ega i všedního světa.

Píši o sobě Nic z toho, co jsem kdy dokázal, stejně jako nic z toho, co jsem kdy koupil nebo kam jsem kdy patřil, nemá takovou hodnotu jako okamžik uvědomění, že jsem zemřel. Nejsem tedy ten, který si myslíš. Nejsem ani filmová hvězda hrající ve filmu mé i tvé představivosti. Jsem poslední z posledních, nejmenší z nejmenších ve velkém těle. Jsem. Konečně Jsem.

Jsem to, co je.

Představy a podoby ega umírají, abych zrodil se v sobě samém. Jako dítě v těle dospělého zrozen jsem čtvrtého dne nového roku. Cítím duší, tělem i smysly mnohonásobně citlivěji – užívám si každého okamžiku existence. Ve stejném okamžiku dívám se a  vnímám existenci dalších světů – zemí – rozměrů – s kterými jsem spojen svým hrubo-hmotným tělem i svou myslí, duší a vědomím. Uvědomuji se. Jsem Duch, jsem Duše, jsem Tělo.

Píši řádky: Jsem nikdo v zemském prostoru a všechno v sobě samém a i přesto, že procházím pouští pod sluncem i jezerem pod měsícem, tancuji s vůní růže a krvácím z trní, jsem z vody a prachu, z rodu lidí syn člověka.

Směrem k cestě Královské, jsem Poutníkem a taky Poustevníkem, abych se koncentrovaně díval do svého nitra oproštěn od vnějších vlivů! Užívám si opojen lehkostí, to díky vnitřní smrti a znovuzrození ve stejném okamžiku, ve kterém pozoruji zrod nových forem a kostýmů, které si na zkoušku nasazuji, abych odhalil pýchu – šatnářku z kabaretu. Vyprahlý jsem, neb neznám – schází mi informace. Jsem Poustevník a taky Poutník, abych v prostředí vnějších vlivů ověřil, co vidím a slyším. Pomalinku, polehoučku, koketuji s okolním světem. Padám a vstávám.
Popisuji formu sebe: Jsem poutník na cestě opírající se o hůl, plnými doušky hasící žízeň s vděčností k Panně podávající džbán, slunci hřející nohy a vánku chladící tělo. Jsem služebník myjící nohy u vchodu do chrámu i soudce bez soudu a práva, vracející se zpět.

Velmi jemně stanu se služebníkem čistícím minulost ušlých cest vodou (informacemi). Pořádám přednášky, rozmluvy a semináře. Vyprávím o vlastní zkušenosti, že existuje možnost zbavit se tíživých situací, trápení a žalu. Lze dojít za Světlem. Lze dojít k Sobě. Jsem Vypravěčem. Prozatím odmítám převzít plnou odpovědnost stát se učitelem, to pro strach být svázán.  Přesto je jasné, že mne tato řehole nemine a já naplním, co jsem věděl již v první třídě základní školy, když oproti zvyklostem netvrdím, že budu kosmonaut, nýbrž hrdě se hlásím povolán službou učitelskou. Ještě jsem však plně nevykročil z nehmotné země, učím se vnímat prostředí, kulturu i jazyk místních obyvatel. Jsem příliš nahý na to, abych byl uchopen.
A tak poznamenávám: Jsem ten, kterého uprostřed zahrady s vůní růže ležícího v kůži jehněčí na oltáři potká otvírající se poupě, skrápějícími kapkami potu slunečnice hledící do slunce. Ten, kterého jsem hledal a nenašel neb nebyl nikdy ztracen. Konečně jsem ten, který deštěm smáčen holubici vyhlížel a jako zem vynořil se z vod, aby nahý chodil po řece…

Ještě nějakou chvíli trvá přijetí sebe samotného ve všech zemích a rozhodnutí nastoupit cestu Královskou. Chvíli ošálen, strnulý jsem, jako Noe, hledajíc vlastní odpovědnost za všechny a svobodu všech, které pozvu do archy. Jen v lásce lze přijímat svobodu. Než postavím archu a přizvu dvojice, cestu zkříží velká voda ze země jemno-hmotné, se svou vůní vědění a nabídkou plných knihoven příběhů. Podléhám nepozorně této zkoušce a i po zemi jemno-hmotné rozhlížím se jak jen mohu, abych poznal, co poznat lze. Učím se plavat ve vodě i když vím, že s vírou stanu nad vodou. To vše proto, že rituál odevzdání ještě není naplněn. Stále cítím vibrace strachu ze zhmotnění a vzpomínek tíživých zkušeností, které mne tahají ke dnu. Utíkám z vody všemi směry, abych se opět ponořil a zkouškou prověřil jak daleko jsem. S myšlenkou ustálit se i v hmotném světě zatím jen tak koketuji, kráčím k okamžiku přijetí. Lákají mne informace, lákají…

Pracuji na sobě samém.

Koncentruji se a cvičím, doma v komůrce rozjímání, ještě více mimo domov. Cvičím mezi lidmi, v každé možné chvíli a situaci ověřuji stálost a pevnost vystavěných základů. Co stojí na písku, zhroutí se, co na kameni, je jak skála. Nejbližší jsou mi největšími učiteli. Není třeba brát si víc než je mé. Poučen, pozorně kráčím dál po cestě bytí.

... Je třeba povznést se nad vody, tj. opustit pýchu vědění a sklonit se k nohám neznáma. Noe stavěl bárku, aby přeplul vody než nohama stane na pevné zemi. To jiní utonuli v toku informací, vědění, myšlenek. Je čas potopy stejně jako tenkrát, kdo vodu nevidí, utone. Kdo však do archy je pozván, buduje nový svět.

Vzdávám se Moudrosti, vzdávám se ti. Vzdávám se tvé moci. Ach, jak chutná je voda z tvého džbánu. Rád jsem s tebou, radši jsem však sebou. Odcházím a znovu se vracím. Podléhám, jako dítě podléhá volání své matky, to aby prokázána byla Vůle jít dál. Koloběh, učí mne více než bych chtěl. Je-li moudrost mou vnitřní Matkou, je Opakování matkou Moudrosti. Jsem Mudrcem. Píši knihy, texty, články. Píši o znovuzrození, o klíči, o pouti.

Jsem

#

Otec

Hrdý otec tří krásných kluků. Morgana, Marka a Jakuba. Každý okamžik s nimi je požehnáním i když vnímám, jak omezená rodičovská role může být a jak jsem v této roli nedokonalý. Prožíváme společně všechny životní situace, ty  radostné i ty druhé. Mí synové – tři milovaní rošťáci – jsou mými největšími učiteli. Miluji.
#Pavel - koňák

Koňák

Svět lovné zvěře je studnou informací pro predátora. Život s lovnou zvěří, je celoživotním učením se pokory, respektu a citlivosti. Obdivuji ušlechtilost, oddanost, moudrost i přirozenou inteligenci těchto zvířat. Je mi velkou ctí jít kousek cesty společně. Každé setkání je pohlazením duše i ducha v sounáležitosti přírody.
#Pavel - motorkář

Motorkář

Svoboda. Tam kam nedojedu na koni, dojedu na motorce a naopak. Železnatý oř mne doprovází řadu let a jsem vděčný, že mohu zažívat alespoň na malý okamžik náladu svobody, klukovských radovánek, dovádění a splněných fantazií. Vůně benzínu, větrem ošlehaný obličej, vnímání vzduchu, krajiny, síly i vesmírné rychlosti jsou nenahraditelné.
#Pavel Ziegler - muzikant

Muzikant

“U chaty v údolí dvě noty půlový vandrák si na basu hrál, bylo to žůžový, nikdo však nepoví, komu a kde basu vzal, puchejře na rukou měl, jak celej zpocenej dřel, do blba zíral a na lesy zpíval, že trnul, kdo vokolo šel.” Místo basy držím kytaru, jinak je ten text od Hop tropů přesný.

Spolupracuji

Aleš Bárek

Aleš Bárek

Nakladatel

Aleš je velmi akční, mladý muž, má spoustu energie a entuziasmu. Poznal jsem málo lidí, kteří by byli tak pohotoví a akční. Je majitelem nakladatelství Barek Publishing, které vydává zejména motivační a inspirativní knihy pro děti a dospělé od českých i zahraničních autorů mezi kterými jsem i já.
Tereza Černohousová

Tereza Černohousová

Psycholog

Kamarádka a šikovná terapeutka, kterou ze srdce doporučuji. Smyslem její práce je pomáhat lidem k objevení cesty z jejich obtíží, nalezení smyslu vlastního života, radosti a vnitřní energie pro dosažení cílů. Věří, že možnosti lidského růstu směrem k naplnění a štěstí neznají hranice.
Marek Menšák

Marek Menšák

Manager

Marek v rámci své aktivity Lifestyle Academy ” L.A.” – vytváří v Popradě a okolí prostor pro lidi všech věkových kategorií, kteří se chtějí rozvíjet, být fit a dobře se bavit.
Řekl jsem si: “Dnes nebudu hledat!” Dnes nehledám lásku, spravedlnost, klid. Není důvod hledat, někde jinde, co je ve mně. Řekl jsem si: “Dnes budu dávat!”